Art for Good nový život výstav Zdenek Rykr a továrna na čokoládu

Zdenek Rykr a továrna na čokoládu

Poznámka k okolnostem zveřejnění
Před 125 lety 26. října se narodil Zdenek Rykr, malíř mnoha stylů, „filosof a pracovník v reklamě, který patřil mezi ty všeumělce, kteří všechno umějí, čeho se dotknou“. Až na výjimky si úvody k výstavám psal sám, „a sice tak dobře, že žádný prostředník by mu nemohl lépe posloužiti“. Výstavy prý bývaly ještě zajímavější. Rykr neustále hledal formu a styl svého výtvarného vyjadřování a svými experimenty předběhl dobu. Tak třeba „z papíru, dřevíček, hadříků a mnoha jiných ingrediencí vytvořil (…) barevnou féerii, která má svůj rytmus obsahový i formální a která zachycuje dojem a okouzlení, jemuž podléháme třeba v Loretě nebo na Karlově. Jeho práce šíří kolem sebe podobnou atmosféru jako třeba revue Voskovce a Wericha, kde se bavíte nejen tím, co se předkládá, ale i pomyšlením na to, jak málo se asi autoři nudili, když komponovali.“ (Použité citace jsou z roku 1936 z únorového vydání Evy, Časopisu vzdělané ženy)

Žel během nacistické okupace 15. ledna ve svých nedožitých čtyřiceti letech Zdenek Rykr dobrovolně opustil svět. Do povědomí širší veřejnosti se dostal díky kunsthistorikům Jindřichu Chalupeckému a Vojtěchu Lahodovi. Letos by se Vojtěch Lahoda dožil 70 let. Je nám ctí a potěšením, že v roce dvojího jubilea můžeme oživit retrospektivu Zdenka Rykra doplněnou o komentáře, texty a díla, která se na původní výstavu v Národní galerii nevešly. Předkládaná výstava se udála již v roce 2016, její zveřejnění na artforgood.cz komplikovaly personální změny v NG a pořízení všech nezbytných souhlasů od majitelů uměleckých děl a reprodukcí. Předně děkujeme za vstřícnou spolupráci: Vojtěchu Lahodovi in memoriam, Evě Lahodové, tehdejší manažerce NG Marcele Strakové, tehdejší kurátorce NG Lence Pastyříkové, tehdejšímu řediteli Chotěbořského muzea Adamu Rosovi, grafikům Luboši Drtinovi, Tomáši Machkovi a Luďku Kubíkovi.

Reprodukce pro "nový život výstavy" Továrna na čokoládu laskavě poskytly: Národní galerie v Praze, Městské muzeum Chotěboři, Uměleckoprůmyslové museum v Praze, Galerie hlavního města Prahy, Galerie Středočeského kraje, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, Oblastní galerie v Liberci, Galerie moderního umění v Hradci Králové, Muzeum umění Olomouc, Galerie Benedikta Rejta v Lounech.
(V Praze 26. října 2025 Pavlína Bartoňová)

Národní galerie v Praze, Veletržní palác
27. května 2016 - 28. srpen 2016
autor koncepce Vojtěch Lahoda
kurátorka Lenka Pastyříková

Tvorba Zdenka Rykra (1900⁠–⁠1940) je přitažlivá záměrnou rezignací na jeden stylový modus. Malíř, dodneška stále poněkud zapomenutý, tvořil expresionisticky, realisticky, kubisticky, ale též v duchu novoklasicismu, smyslového realismu, neofauvismu, abstrakce, surrealismu, vytvářel koláže i asambláže, ale také plastiky a objekty. Byl současně konzervativní i avantgardní. Rykr přitahuje ale také oscilací mezi moderním uměním a reklamní činností. V roce 1921 začal vytvářet obaly a propagační letáky a plakáty pro Maršner-Orion, později Orion, jednoho z největších výrobců čokolády a cukrovinek v meziválečném Československu. Kultivovanost a nápaditost obalů čokolád Orion neměla ve své době obdoby stejně jako dlouhodobé působení umělce pro firmu Orion až do roku 1939. Rykrův „vynález“ čokoládové hvězdy Orion, provazcového písma nápisu Orion i motiv mouřenína na obalu slavné tyčinky Kofila svědčí o nevídaných schopnostech mladého umělce autodidakta. Čedok, Káva Kulík, německá automobilka Horch, Dr. Zátka, Škoda nebo Baťa pak byly dalšími společnostmi, na jejichž propagaci se Zdenek Rykr podílel.

Rykr byl zručný kreslíř a karikaturista, podílel se na tvorbě satirického časopisu Trn, psal fejetony, které si také často ilustroval, redigoval časopis Domov a svět. Byl nezvykle úspěšný jak v reklamě, tak i ve volné tvorbě, ale také jako výtvarný kritik a žurnalista. Již v roce 1921 vystavoval jako samouk a student se slavnými Tvrdošíjnými, ve 30. letech vystavoval v Paříži v Salónu Nadnezávislých. Výrazně podílel také na expozici Lázeňství v Československém pavilonu architekta Jaromíra Krejcara na Světové výstavě v Paříži 1937. K zajímavé a košaté tvorbě Zdenka Rykra se váže ale také silný osobní příběh komerčně úspěšného umělce, který byl v uměleckém provozu navzdory tomu outsiderem. Pod tlakem okupace Československa nacistickým Německem spáchal Rykr v roce 1940 sebevraždu. Výstava ve Veletržním paláci představí Rykrovu tvorbu v celé šíři a úplnosti. Znejasnění hranic mezi vysokým a nízkým a mezi jednotlivými stylovými tendencemi ukáže, že dílo Zdenka Rykra je stále aktuální.

Ve spolupráci: Regionální muzeum v Kolíně a organizace CEKUS Chotěboř, Městské muzeum

Hlavní partneři výstavy: Orion, Nestlé

Za podpory: Ministerstvo kultury ČR

Generální partner Národní galerie v Praze: Komerční banka

Partner výstavy: Národní filmový archiv, Ústav dějin umění AV ČR

Generální mediální partner: Česká televize

Hlavní dopravce: České dráhy

Mediální partneři výstavy: Týdeník ECHO, EXPRES FM

Mediální partneři: Český rozhlas, Art & Antiques, Flash Art, ArtMap, PRAGUEEVENTSCALENDAR, ART+, The Museum Channel, Art for Good nový život výstav

Plánek prohlídky

Soubory ke stažení

Zdenek Rykr

26. 10. 1900 - 15. 1. 1940

Zdenek Rykr je jedním z nejzajímavějších členů generace dvacátých let. Velkou pozornost vzbudil hned roku 1921 svými kubistickými obrazy, ale šel pak jinou cestou než ostatní v Čechách a zůstal téměř docela osamocen. Byl to velký malíř a velký intelekt a téměř jasnozřivě cítil vývoj moderního umění. Co všecko zkoušel v letech 1930-1940, se stalo plně srozumitelné teprve o deset a dvacet let později. Rehabilitoval 1930 význam impresionismu a inspiroval se orientální kaligrafií jako pařížská škola po roce 1945; spojoval v letech 1934 až 1935 asambláže s malbou jako Rauschenberg v padesátých letech a svými předměty montovanými ze zahozených věcí předjímal tehdy pop-art z roku 1960; začal 1936, deset let před Dubuffetem, s “uměním v surovém stavu” a roku 1939 se zajímal o čistý visuální účin obdobně, jak se to děje dnes v tzv. optical art. Dožil se však pouhých devětatřiceti let a jeho dílo zůstalo torsem. Po několika zlomkovitých vzpomínkových výstavách poskytla Liberecká Oblastní galerie první možnost, aby se vystavil přehled celého Rykrova díla. Dochází k tomu dvacet pět let po Rykrově smrti: takové jsou osudy moderního umění v Čechách.

Jindřich Chalupecký, 1965
In: Katalog k výstavě, Zdenek Rykr Přehled díla 1900-1940, Oblastní Galerie v Liberci

1900

Narodil se 26. září v Chotěboři č. 488 na nádraží. V křestním listu je zaneseno jméno Zdenko Josef. Otec Otakar byl úředníkem severozápadní dráhy, matka Antonie dcerou c.k. zemského soudu. Rodina bydlela v budově chotěbořského nádraží.

1907

Rodina Rykrových se odstěhovala do Kolína.

1917

Rykr vystavoval ve výkladní skříni Šindelářova knihkupectví kresbu Promenáda na Kolínském náměstí, kterou údajně pobouřil kolínské spoluobčany, které karikoval.

1919

Rykr odmaturoval na reálném gymnasiu a neúspěšně se pokusil o přijetí na pražskou Akademii výtvarných umění. Do roku 1920 působil jako vychovatel syna hraběte Prokopa Lažanského v Chyši pod Krušnými horami. Vytvářil plakát pro kolínskou firmu SFK – Kolínská obuv je nejlepší (S. Feldmann Kolín).

1920

Navrhoval plakáty pro německou automobilku Horch Werke AG a pro Kolínskou rafinerii petroleje. Byl výrazně ovlivněn výstavou Bohumila Kubišty. V Kolínském klubu mladých, kde působil vedle Černíka, Funkeho, Janíka nebo Václava Navrátila, vystavil 60 obrazů a 38 kreseb, převážně krajin, mimoto několik verzí Oplakávání Krista a Jidášova polibku. Rykr prochzí expresionistickým obdobím, klade velký důraz na barevné vyjádření, postupně začíná v jeho malbě převažovat Cézannův vliv a vliv kubismu, hlavně Bohumila Kubišty. Na podzim zahájil studium dějin umění a klasické archeologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Jako malíř byl autodidakt.

1921

Jako host vystavoval v Praze na III. výstavě Tvrdošíjných. Byl pokládán za jednu z předních osobností své generace. Grafická revue Veraikon mu věnovala zvláštní číslo (VII/9-12). V té době však už Rykr kubismus opustil pro popisný realismus. Rykr souhlasil s dopisem od První české akciové společnosti továren na orientálské cukrovinky a čokoládu na Královských Vinohradech, dříve A. Maršner, aby zpracoval do konce roku 1921 návrhy reklamních předmětů a plakátů. Cestoval do Německa, byl oslněn výstavou Edvarda Muncha.

1923

Namaloval obrazy „barevného expresionismu s primitivní příchutí“ (J. Rambousek), o prázdninách realistické akvarely z Polabí a na podzim nostalgické, šerosvitně modelované krajiny.

1924

Složil doktorát z klasické archeologie. Vystavoval v Krasoumné jednotě v Praze. Cestoval do Paříže s malířem Oldřichem Kerhartem. Od roku 1924 jezdil takřka každý rok na jeden až dva měsíce do Paříže.

1925–1926

Odcestoval na Korsiku a podnikl cesty po Španělsku. Z cest posílal reportáže do Práva lidu s kresbami Kapitoly z cest.

1927

Maloval ženské figury v negližé v duchu smyslového realismu (obrazy nazvané Jiřina), publikoval reprodukce v časopise Domov a svět. Maloval motivy z Kolína (cukrovar, továrna) v duchu syrového realismu.

1928

Namaloval vrcholný obraz „hygienické“ malby Schodiště (Národní galerie v Praze). Spolupracoval s humoristickým měsíčníkem Trn.

1929

Jindřich Chalupecký charakterizoval Rykrovu tvorbu (1964): „Oprostí obraz na minimum, nejprve k puristickému stylismu, 1929 ještě dál k ukázněné malbě, odpovídající nejspíše tehdejší ‚nové věcnosti‘“. Na konci roku se opět vrací k smyslové „neofauvistické“ malbě. Firma Orion získává řadu ocenění za výrobky na Světové výstavě v Barceloně. Grand prix získala čokoláda Kofila s Rykrovým obalem. Cestuje do Německa.

1930

Od přísně stavěných obrazů z konce dvacátých let přechází k rychle črtané malbě, jež navazuje na tehdejší neofauvistickou tendenci a připomíná mnohdy orientální kaligrafii. Průběhem tohto údobí se struktura obrazu komplikuje, malba nabývá hutnosti a obsažnosti, obraz se zároveň zbavuje zbytků ilusivnosti. Tematickou základnou zůstává Rykrovi Praha a český venkov. Rykr se oženil se spisovatelkou Miladou Součkovou. Vytvořil jeden z nejpovedenějších plakátů Kursy rytmické gymnastiky pražské školy Jacques Dalcroze.

1931

Výstava v Topičově salonu. Vrcholí neofauvismus, v některých případech ne vzdálený od dobového projevu Josefa Čapka.

1932

Rykr se Součkovou navštívili Mallorcu. Vystavoval v Topičově salónu a se Sdružením výtvarníků v Praze.

1933

Rykr se stal redaktorem časopisu firmy Orion Čokoládový svět. Maluje nejabstraktnější obrazy.

1934

Se ženou cestoval do Holandska a Belgie, pobýval také v Paříži. Na vlastní náklady uspořádal výstavu Pryč v paláci Dunaj ve Voršilské ulici. Namaloval symbolické a tajemné obrazy Pryč!, Amor a Psyché, ale i surrealismem ovlivněné V docela nových domech.

1935

Manželé navštívili Řecko. Začala spolupráce se značkou Baťa, která vedla k založení umělecké galerie ve Zlíně. Na Světové výstavě v Bruselu Rykr výtvarně zpracoval expozici společnosti Orion v Československém pavilónu. Řada čokolád firmy s Rykrovými obaly zde získala Zlaté ceny.

1936

Přestával dělat asambláže a vrací se plně k malbě. Vystavoval v Topičově salónu. Vytváří propagační plakáty pro rozvoj turistiky v Československu pro ministerstvo obchodu.

1937

Svoji retrospektivní výstavu v Krasoumné jednotě v Praze uzavírá souborem symbolických obrazových komposic inspirovaných převážně českým venkovem. V červnu byl v Paříži při instalaci firmy Orion a části turistiky československého pavilónu na světové výstavě. Stal se členem Salonu Nadnezávislých (Les Surindépendants) a na podzim v něm v Paříži vystavoval. Maluje obrazy venkovského mýtu a první obrazy s historizujícím prostředím (Interiér, Město).

1938

Výstava v Galerie l’Equipe v Paříži spolu s Maurice Estèvem, Fedorem Loevensteinem, Alfredem Pellanem a Gezou Szobelem. Navštěvuje Londýn, Vídeň a Budapešť. Dává výpověď Orionu a následně podepisuje smlouvu s trvalým úvazkem od 1. ledna 1939. Na národní katastrofu ragoval velkým souborem symolických obrazů a kreseb s elegickými a náboženskými náměty.

1939

Od tematicky a symbolicky náročné tvorby let 1936-1939 se odvrátil v linorytech, jimiž doprovodil básnickou skladbu svojí ženy Milady Součkové Mluvící pásmo, ke kompozicím z barevných ploch, cílícím k čistému optickému působení. Stal se členem správní rady firmy PIRAS a.s. (Propagační, Insertní, Reklamní a Nakladatelská Akciová Společnost), později ředitelem. Vytváří cyklus Elegie a obrazy Koupelna (Žena v koupelně).

1940

Vytvořil poslední kresbu z cyklu Koupelna. 15. ledna ve čtvrt na dvanáct spáchal Zdenek Rykr sebevraždu na železniční trati pod Barrandovem v Praze. Pohřeb se udál 20. ledna ve strašnickém krematoriu. Urna s popelem je uložena na Vinohradském hřbitově odd. XLIII, č. hrobu 252.