Marie Blabolilová Uvnitř
Galerie Novoměstské radnice
7. ledna 2015 - 27. února 2015
kurátorka Lucie Šiklová
Název výstavy Uvnitř se vztahuje k jednomu z hlavních témat Marie Blabolilové (1948). Její poslední výstavy byly zaměřené především ven, do přírody a jejích společenství, současná výstava se proto obrací náměty do interiéru, dovnitř. Na první pohled tematický název si zahrává s dalšími významy. Uvnitř jako celoživotní Mariin postoj a uvnitř jako in. Její tichá společenství vyjadřují esenci existence. Mariiny ohromné maličkosti můžeme použít jako směrovky na cestě k úsudku, co je takzvaně in (případně out).
Marie Blabolilová nastoupila na pražskou Akademii výtvarných umění v roce 1967, a zažila na ní nástup normalizace. V této situaci ji „zachránila“ skutečnost, že zde jako pedagog působil Jiří John (1923-1972). Ačkoli to bylo krátké setkání, potvrdilo Marii smysl tvorby jako přirozenou cestu dovnitř, cestu tichého, soustředěného pozorovatele. Marie se narodila tři roky po skončení Druhé světové války. Ta byla teprve čerstvou historií, a již byl čerstvě aktuální únorový převrat. Její citlivost a vnitřní nastavení posílené takovým historickým rámcem způsobily, že ve své tvorbě víc a víc rezignovala na člověka a symbolicky opustila jeho nedůvěryhodné společenství moci. Svět na obrazech Marie Blabolilové bez lidské postavy se přesto k člověku úzce váže. Výskyt věcí a stop prozrazuje jeho existenci. Židle u stolu opuštěna, hrnek na stole zanechán, taška odložena, křeslo – prázdná náruč. Pokračovala v Johnem načrtnutém směru a došla vlastní osobité, tiché a silné, existenciálně laděné exprese. Malbu, u které ve škole původně začínala, vyměnila záhy za čárový lept, který tehdy nejlépe vyhovoval její tiché koncentraci. I přes toto stažení dovnitř a tedy i do sebe Marie nepatří k sebestředným umělcům, zkoumajícím sama sebe. Nezatěžuje obnažováním vlastní duše, vlastně vůbec neupozorňuje na svoji existenci. Přesto je dává nahlédnout. Skrz obrazy prosvítá její citlivost, pozornost, zúčastněnost, ale i skrytá živelnost, jejíž energii proměňuje v experiment. Marie se jako bytostný experimentátor projevila po „sametovém převratu“, který znamenal převrat i v její tvorbě. Vrátila se naplno k malbě a barvě, které nakonec převážily v podstatě dovršenou grafickou tvorbu. Nadále využívá arzenál své charakteristické ikonografie samoty a vychází ze svého nezaměnitelného rukopisu, založeného na principu rastru. Zprvu vsazuje do svých veristicky malovaných interiérů linoleum na principu koláže a později originálně využívá jeho rastru jako podkladu pro malbu, vytahuje z jeho plochy okem grafika zahlédnutou realitu. Objevuje malířský váleček a využívá jím vytvořených struktur obdobně jako vzor linolea. Opouští verismus na pokraj minimalismu a abstrakce. Ve svém uvnitř je nezávislá na době, trendech, kupcích. S vážností i potřebným odlehčením interpretuje svojí tvorbou krajinu i město, exteriéry a interiéry, společenstva příslušníků obyčejnosti, které pro ni ztělesňují svět bez kladných či záporných znamének.
Lucie Šiklová
Na začátku výstavy si můžete poslechnout rozhovor kurátorky a umělkyně s Karlem Oujezdským.
LUCIE ŠIKLOVÁ vystudovala dějiny umění na FF UK. V letech 2006-9 působila jako kurátorka Sbírky moderního a současného umění v Národní galerii v Praze a 2009-10 jako kurátorka sbírky Galerie Benedikta Rejta v Lounech. V současné době působí jako nezávislý kurátor a výtvarný teoretik, zaměřuje se na moderní a současné umění.
