Jiný Kyjov
Galerie Středočeského kraje
15. června 2014 - 31. srpna 2014
kurátor David Bartoň, spolukurátorem výstavy děl Gertrudy Gruber Göpfertové je Adam Drda
„Po Kyjově jsme se vodili zavěšení? Sakra, sakra, co říkali lidé?“
(R. Jičín, Pod sluncem ludibrionismu)
„Ale jak se vyrovnat se skutečným uměleckým dílem, pro které je konstitutivní právě to, že jemu v odpověď si stále znovu musíme zodpovídat, co dílo i jeho kritika vlastně jsou?“
(Z. Vašíček)
Co je to umělecké dílo? Jak jej odlišit od záplavy věcí, jež se za umělecká díla jen vydávají? Kdo je umělcem? Váže se obojí nějak k místu a původu? Vyrůstá z konkrétní země?
Městečko Kyjov se německy jmenuje Gaya. Gaya nebo Gaia je prastaré slovo označující od dob starých Řeků zemi jako podstatu původu a původnosti. V moravském Kyjově se protly osudy důmyslného tvůrce Květoslava Vašíčka, jeho syna Zdeňka, filosofa, jeho přátel – malíře a myslitele Miroslava Tichého a filosofa Rudolfa Jičína. Za studií tu začínala malovat a psát i Gertruda Göpfertová.
Svádí to, aby padla poznámka o „geniu loci“. Všichni výše zmiňovaní umělci se dají také spojit tím, že valnou část svého života prožili v různých typech emigrací, hrozilo jim přímé nebezpečí likvidace režimem řízeným z Moskvy a dopadla na ně jeho represe. To jsou ale jen odkazy k podmínkám, do nichž řízením osudu vstoupili, ty jim byly dány z vnějšku. Jde ovšem hlavně o způsob přijetí těchto podmínek a nejvíc tu běží o charakter umělce i díla. Všichni jsou solitéry, tvořili a tvoří z jakési nutnosti, byli a jsou svého druhu outsidery, což není, jak píše Z. Vašíček, „zas tak snadné, outsiderem musí být každý jinak; jen úspěšní jsou stejní“. Jejich vnitřní světy, svázané na čas s týmž koutem, odkazují k jiné zemi – Gaie, k „jinému Kyjovu“. Původní, autentický výkon umělce totiž vyrůstá ze spojení se skutečností, která se neomezuje na nějaké místo, je něčím mimo představu, konstrukt a předsudky a nelze ji spojit s angažovaností pro jakoukoli ideologii, světonázor ani národní sentiment. Tato Gaia – skutečnost je přístupná jen člověku, který je sám a osvojil si schopnost vidět skutečné pod balastem společensky pěstěných schémat, zažitých názorů a šalbou sdílených fikcí. O tom, co umělec a filosof zahlédl, podává svědectví svým životem i díly. „Vznikají díla, ne pro výsledek, nýbrž pro sebepoznávací prostředek tvorebný. Člověk se cení výše, než umělec; umělectví ustupuje na druhé místo“ (F. X. Šalda).
V naší výstavě stojí díla spolu, aby se v jejich součinu ukázalo, co to znamená vidět v pravém smyslu. „Neví se totiž, co znamená něčím se zabývat, sít, kupovat, být pokojný, vidět, co se má dělat; to se totiž neděje očima, ale jakýmsi jiným zrakem,“ jak píše Marcus Aurelius. Na divákovi pak zbývá, aby svým vlastním „jiným zrakem“ zahlédl v dílech svůj „jiný Kyjov“.
David Bartoň
Během prohlídky výstavy si můžete poslechnout komentáře kurátorů; výstavu uvádí David Bartoň v rozhovoru s Karlem Oujezdským.