Umělec v přijetí podmínek Jiří Kobr "Ejhle..."
Galerie Makráč, Ústav makromolekulární chemie AV ČR
27. února - 21. dubna 2017
kurátorka Dagmar Šubrtová
Na linu v chodbě ústavu leží socha panny Marie s Ježíškem. Za sloupem a dveřmi se skrývá výjev zvěstování. Na stěně vedle jakoby věšela svatá Veronika prádlo a jeden kus podává Božímu synovi jako roušku. Tyto scenérie zaměstnanci Makromolekulárního ústavu, kde se výstava Jiřího Kobra děje, mohou snadno minout bez povšimnutí. Jako se dávné příběhy křesťanů i kostely, kříže a kapličky natolik vsákly do našeho prostoru, že je míjíme neosloveni.
Výrazné černé lino s bílými funkčními pruhy, nosné sloupy, nezbytné hodiny, řeknete si prvky, které do galerie nepatří. Ovšem představa, že Kobrovy sochy potkáme ve „white boxu“ je podobně podivná jako panna Marie rodící na operačním sále. Kobrovo dílo tady (v „supernormálním“ prostředí) je ale živé a účinné, stejně i jinak než v idyličtějším prostoru zahrady na Břevnově, kam v červnu Kobrovy sochy také přijdou.
Kobrovo umění oslovuje jako realizace „přijetí podmínek“. Vychází ne ze záměrů, ale přímo ze svého životního stylu a soukromých událostí. Takovou tvorbu charakterizoval a přijal za svou třeba filosof Zdeněk Vašíček. Přijetí podmínek ve chlévě, v chodbě nebo třeba v zahradě. Kobr se ovšem zabývá viděním a myšlením těch, kteří na jeho umění budou koukat, přitom ale tvoří hrubě podle svého vkusu. Díky obojímu okoukané biblické motivy v jeho podání rozpoznáme, jenže ejhle, tentokrát dost možná zahlédneme i něco neznámého.
Pavlína Bartoňová
Jiří Kobr nás souborem prací pro specifický výstavní prostor Ústavu makromolekulární chemie ČSAV v Praze zve do prostředí časové a významové vzájemnosti. Promýšlení obsahových možností abstraktní formy propojuje s praktickými zkušenostmi z oblasti řezbářství a s idejemi dlouhodobě spjatými s křesťanskou ikonografií. V symbolických barvách a tvarech vypovídá o vztahu mezi vnitřním a vnějším, uvádí nás do prostoru profánního i posvátného, do času lineárního i cyklického. Nevytváří obrazy žité reality, ale svými pracemi ji přímo spoluutváří.
Iva Mladičová
Za poskytnutí fotografií děl Jiřího Kobra patří dík Radkovi Dětinskému.