Art for Good nový život výstav Umělec v přijetí podmínek Jiří Kobr "Ejhle..."

Umělec v přijetí podmínek Jiří Kobr "Ejhle..."

Galerie Makráč, Ústav makromolekulární chemie AV ČR
27. února - 21. dubna 2017
kurátorka Dagmar Šubrtová

Na linu v chodbě ústavu leží socha panny Marie s Ježíškem. Za sloupem a dveřmi se skrývá výjev zvěstování. Na stěně vedle jakoby věšela svatá Veronika prádlo a jeden kus podává Božímu synovi jako roušku. Tyto scenérie zaměstnanci Makromolekulárního ústavu, kde se výstava Jiřího Kobra děje, mohou snadno minout bez povšimnutí. Jako se dávné příběhy křesťanů i kostely, kříže a kapličky natolik vsákly do našeho prostoru, že je míjíme neosloveni.

Výrazné černé lino s bílými funkčními pruhy, nosné sloupy, nezbytné hodiny, řeknete si prvky, které do galerie nepatří. Ovšem představa, že Kobrovy sochy potkáme ve „white boxu“ je podobně podivná jako panna Marie rodící na operačním sále. Kobrovo dílo tady (v „supernormálním“ prostředí) je ale živé a účinné, stejně i jinak než v idyličtějším prostoru zahrady na Břevnově, kam v červnu Kobrovy sochy také přijdou.

Kobrovo umění oslovuje jako realizace „přijetí podmínek“. Vychází ne ze záměrů, ale přímo ze svého životního stylu a soukromých událostí. Takovou tvorbu charakterizoval a přijal za svou třeba filosof Zdeněk Vašíček. Přijetí podmínek ve chlévě, v chodbě nebo třeba v zahradě. Kobr se ovšem zabývá viděním a myšlením těch, kteří na jeho umění budou koukat, přitom ale tvoří hrubě podle svého vkusu. Díky obojímu okoukané biblické motivy v jeho podání rozpoznáme, jenže ejhle, tentokrát dost možná zahlédneme i něco neznámého.
Pavlína Bartoňová

Jiří Kobr nás souborem prací pro specifický výstavní prostor Ústavu makromolekulární chemie ČSAV v Praze zve do prostředí časové a významové vzájemnosti. Promýšlení obsahových možností abstraktní formy propojuje s praktickými zkušenostmi z oblasti řezbářství a s idejemi dlouhodobě spjatými s křesťanskou ikonografií. V symbolických barvách a tvarech vypovídá o vztahu mezi vnitřním a vnějším, uvádí nás do prostoru profánního i posvátného, do času lineárního i cyklického. Nevytváří obrazy žité reality, ale svými pracemi ji přímo spoluutváří.
Iva Mladičová

Za poskytnutí fotografií děl Jiřího Kobra patří dík Radkovi Dětinskému.

Plánek prohlídky

Umělec v přijetí podmínek Jiří Kobr "Ejhle..."

Soubory ke stažení

Iva Mladičová Kobrova „cesta skrze střed“

Jiří Kobr

5. 8. 1974

Jsem řezbář. Řezbářství mě těší, řezbářství mě živí, je to pro mě radost.
A jsem sochař. Sochařstvím se učím, sochařstvím poznávám, snažím se něco pochopit. Je to pro mě jedinečná možnost zacházet se světem takovým jaký je – s reálnými rozměry, skutečným prostorem, opravdovým materiálem.

Své poznání světa (své - protože za něj ručím zkušeností, a stejně i své poznání víry) chci stavět do toho opravdového světa, s přáním aby obstálo. Aby se vzniklá věc stala jeho součástí a působila.

Přes toto hledání souladu mě láká ohledávání hranic, mezí a jejich překračování. Možná ale právě proto. Navzdory chybám a vybočením dosáhnout klidu. Soulad ne jako místo vyvolených, ale jako výsledek zkušenosti. Zajímá mě důvod – tedy podstata, tedy věci všeobecně platné, tedy „obyčejnost“. Jde mi o poznání onoho původního, věrohodného, důvěrně známého.

Nejčastěji tak při svém snažení skončím u křesťanských témat a motivů. Křesťanství zkoumám, pokouším. Vlastně mně vůbec nejde o to, vytvářet církevní předměty, liturgické pomůcky...

V prostředí, ve kterém jsem vyrůstal, bylo toto umění jeho součástí. Součástí mého prostoru byl tento projev lidského života. A jako mě zajímalo co a jak žije a roste, stejně mě zajímalo, proč a koho zobrazují Boží muka ve vsi, kříže v polích, náhrobky na hřbitovech a oltáře v kostelích. A spolu s ostatními skutečnostmi jsem i tyto přijal za své.

Umění je pro mě prostředek – prostředník, ne cíl. Prostředek k nadšení, k opakovanému úžasu ze světa. Cením si schopnosti nechat se okouzlit tvarem, kombinacemi barev. Jsem vděčný za zaujetí, touhu něco působit. To přece musí být ... zdravé?
Jiří Kobr, v Hostimi 18. května 2017

Jiří Kobr se narodil roku 1974 ve Dvoře Králové nad Labem. Studoval Střední uměleckoprůmyslovou školu a Vyšší odbornou školu v Praze (řezbářství, 1988–1997). V letech 1997–2003 absolvoval pražskou Akademii výtvarných umění (Petr Siegl, Jindřich Zeithamml; za diplomovou práci na téma „Kříž“ obdržel cenu rektora). Roku 2001 proběhla jeho samostatná výstava v Městské galerii v Trutnově. Jeho práce byly zařazeny např. na výstavy: v Reinraum, Düsseldorf, 2002; MECCA, Terezín, 2003; Nic na odiv…?, Kateřinská zahrada v Praze, 2004; Socha 2, Galerie Felixe Jeneweina, Kutná Hora, 2006; nebo Socha 3, Wortnerův dům AJG, České Budějovice, 2007. V letech 2002–2005 vyučoval řezbářství a modelování na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze. V současnoti žije a tvoří v Hositmi u Berouna.