Michal Matzenauer se narodil 20. listopadu 1947 v Praze, v nemocnici Na Františku, kde byl hned, pro jistotu pokřtěn. Mládí prožil na Vsetíně na Valašku a střední chemickou průmyslovku vystudoval ve Zlíně. Od dětství se věnoval kresbě a malovat začal ve 14ti letech. To se již začal věnovat rovněž literatuře. Ve Zlíně pak vydával s kamarády studentský literární časopis Plocha, určený pro zlínské střední školy, který s odchodem ze Zlína v roce 1967 zanikl. V letech 1968 – 69 vystřídal řadu zaměstnání a toulal se se skupinou amerických a evropských hippies po Evropě. V roce 1969 si vyřídil studium na Oxfordské univerzitě v Anglii na obor dějiny umění, ale uzavření hranic v srpnu 69, mu nedovolilo vycestovat a byl mu navíc odebrán pas. V následujících letech vystřídal opět řadu zaměstnání. V roce 1972 zakotvil na čas v tiskárně, kde pracoval jako pomocný dělník a později jako chemik. Měl na starost leptací lázně pro hlubotisk a odpadní vody. Na tiskařských strojích dělal kombinovanou technikou výtvarné tisky, ale to bylo samozřejmě mimo pracovní dobu. Oficielně, jako mnoha jiným, mu bylo znemožněno vystavovat, publikovat a v rozhlase byly zakázány i pořady, které byly už natočené. Od roku 1975 až do roku 1990 pracoval na vrtných a čerpacích soupravách jako dělník. V roce 1977 podepsal CHARTU 77 a v roce 1979 se stal členem VONSu. Účastnil práce v samizdatech a to jako autor, tak i při redigování některých periodik a katalogů, nebo ke konci normalizace, jako redaktor časopisu VOKNO. Po roce 1989 vydal několik básnických sbírek a uskutečnil celou řadu samostatných a účastnil se mnoha skupinových výstav u nás i v zahraničí.
Tvorba Michala Matzenauera je mnohovrstevnatá. Vždy je ale v jeho obrazech a kresbách vidět důraz na básnickou atmosféru. V různých obdobích jeho tvorby se mu rovněž objevuje buď jako součást obrazů, nebo přímo jako námět, písmo. Toto písmo je někdy čitelné, i když je zároveň dosti zašifrované, jindy ale nejde vůbec o čitelnost, ale jen o symbol nebo znak – náznak. V těchto obrazech se Matzenauer naprosto odklání od lettrismu nebo jiných v Evropě známých postupech v použití písma, jako obrazového vyjádření. Blíží se meditačním postupům zobrazení, které jsou známé a běžné v některých východních kulturách, nebo které používají někteří arabští mistři. Přesto je jeho snahou zůstat kompozičně i kresebně v evropském cítění i myšlení.
O.S.
