grafik, ilustrátor, výtvarník animovaných filmů, tvůrce filmových, divadelních a výstavních plakátů, autor básnických textů. Studoval na Akademii výtvarného umění v Praze (1952–1956), Hochschule für Graphik und Buchkunst v Lipsku (1956–1959). Studia dovršil na pražské Akademii (1961).
V šedesátých letech se vedle ilustrací věnoval i grafickým úpravám pro nakladatelství Mladá fronta a Československý spisovatel, téměř dvě desetiletí upravoval se svou ženou Evou Natus časopis Film a doba. Od poloviny sedmdesátých let spolupracoval s kresleným filmem. V té době se také začala rozvíjet Šalamounova grafická tvorba, stěžejní však zůstává jeho tvorba ilustrační, reprezentovaná více než stovkou ilustrovaných knižních titulů. Bytostný vztah k textu, s nímž autor pracuje, jejž promýšlí a s nímž ve své podstatě vede jakýsi rozhovor, se promítá i do jeho grafické tvorby. Tvorbě filmové dominuje seriál o Maxipsu Fíkovi, který má i svou knižní podobu.
Tvorba Jiřího Šalamouna je nesena specifickým humorem, laděným převážně do sarkastické, ironické a groteskní polohy, blízké hořkému humoru o něco starších vrstevníků skupiny Šmidrů (K. Nepraš, J. Koblasa, B. Dlouhý, J. Vožniak, hudební skladatel R. Komorous a teoretik J. Kříž). Jejich groteskní humor, představující odstup od neveselého českého dějinného oblouku 20. století, vytváří i kontext Šalamounovy tvorby. Vedle specifického groteskního vnímání světa je Šalamounova tvorba založena v potřebě budovat příběh, rozvíjet, odkrývat a charakterizovat jeho vrstvy a skládat je pak do vlastní interpretace či hořkého komentáře. V tomto duchu je nesena nejen jeho tvorba ilustrační, ale i grafická, filmová a básnická.
