Věra Nováková Kampak a odkud?
Galerie Středočeského kraje / Gallery of the Central Bohemian Region
15. června 2014 - 31. srpna 2014
kurátor David Bartoň
Život je jako chůze po provaze nataženém odněkud někam. Odkud a kam, vlastně nevíme. Je tu jen to lano pod chodidly, těch pár mžiků na svět kolem, hlasy, ohlasy z publika. Obzvláště na půli cesty je lano hodně prověšené, silně se houpe a je potřebí mít v rukou ráhno dosti dlouhé, Dante o tom věděl svoje. Kdežto na začátku a před koncem toho, co sudička Klóthó upletla, se jde po pevnějším kuse, zato nerovném a podklouzávajícím.
„Je možné mluvit v moderním světě srozumitelně o andělech? Svolí psýcha moderního člověka, aby se jí říkalo duše?“ ptá se básník Wilbur. Slovo duše dnes skoro nic neznamená, leda vyčpělý protějšek k tělu v pitomých kázáních moralistů o hodnotách ze včera. Manažersko-produkční masírka žene chodce po provaze tempem, které mu nikdy nebylo vlastní, ani nemusí spadnout, stačí, že prožitek chůze se vytrácí – to je duše, co dochází.
Platónův Sókratés se ptá: „kampak a odkud? milý Faidre“. Faidros je postava veskrze dnešní, je jako houba, která nasává z médií zprávy a názory, v něm se samo skládá a slepuje čímsi v cosi bez jeho účasti. Je estét, navoněný a uhlazený snob a trouba cizích názorů, je to kariérní člověk s vytříbeným smyslem pro postavení a pocty, společenský, a nikdy není sám, je rozumný a bystře střeží, aby nezašel do extrému. Jeho duše, je-li jaká, není jeho, je to kus houby nasáklé vším.
Sókratés ovšem je extrémista. Kdo, krom kyniků, by chtěl vést jeho život? Je včerejší, má svoji unikátní cestu po laně, své tempo chůze, jedinečné způsoby, svoje názory a originálně svou nevědomost, je nepřizpůsobivý. Není v něm póru, kudy by nasákl cizím věděním, protože všechno do něj přichází jedním vchodem bedlivě prozkoumáno, přetaveno a očištěno. Sókratés je nemístný (ATOPOS), jako atopický ekzém, nemá jedno místo, na němž řádí, atopický Sókratés řádí v celé obci a duši, mezi mudrci i blbci. Nemístně se také obléká, někdy smrdí, někdy nepere, nemá na to kdy. Co dělá, když nedělá to, co se dělá?
Proč si nevybral, jako kdysi Paris, dokonalost v jedné věci – vášnivý vztah (Afrodité), rodinku (Héra), kariéru (Athéna). Dnes je ta nabídka pořád aktuální, nic dalšího si člověk nedokáže přát. Vybrat si jen jedno, a tedy jen jediné z bohyň dát jablko, se nevyplatilo Paridovi, Heleně, Tróji ani Danaům. Platí se za to ztrátou osobního tempa, vlastní cesty, a tedy ztrátou duše.
Podmínky cesty jsou dány, podmínky ale nejsou důvody. Důvody pro Sókratovo jednání jsou uvnitř, podmínky vně – vymlouvat se na podmínky je hanebné a uvádět je jako důvody zbabělé. Svět předělávat nelze.
Sókratés je umělec. Krásně mluví o krajině za městem, bájích, o duši a jejím opečování při pohledu na krásu. Krásnou řečí okouzluje Faidra. Zachrání ho? A vrátí mu jeho provaz a krok? Rozhovor s Faidrem končí Sókratovým: „pojďme“.
David Bartoň
Výstava je uvedena rozhovorem Karla Oujezdského s Richardem Drurym a Věrou Novákovou.
