Art for Good - nový život výstav

Stefan Häfner

1959

Stefan Häfner (*1959) tvoří v chráněném ateliéru Goldstein ve Frankfurtu nad Mohanem. Jeho dílo se stalo součástí sbírek Německého muzea architektury (Deutsches Architekturmuseum). Häfnerovým životním projektem je Zukunftsstadt - město budoucnosti. Jedná se o komplex trojrozměrných obytných modulů navzájem prorostlých v jediný organismus. Jeho budovy vytvořené z kartonu a dalších materiálů, jsou propojeny důmyslnými chodníky, schodišti a ochozy, ale i parkovacími plochami, nadjezdy a podjezdy. Někdy volné, jindy zastřešené podesty a nádvoří jsou osázeny stromy, veřejné prostory jsou osvíceny elektrifikovanými lampami. Střechy jsou obloženy solárními panely, kryté garáže jsou připraveny na příjezd vozů. Ty ale chybí, stejně jako knihy v regálech knihoven v různobarevně vymalovaných interiérech, kam je možné nahlédnout nespočtem okem. V halách se po kulatých sloupech plazí popínavé rostliny, jednotlivé buňky jsou vybaveny postelemi, stolky a židlemi, dokonce počítači… jen člověk tu chybí. Häfnerovy habitaty stojí hrdě rozkročeny na tenkých nohách, které jako by měly chránit město před potopou a rozhlížejí se do neznáma barevně svítícími okny jako mušíma očima. Jsou jeho města budoucnosti koráby určenými k přežití, modelem Noemovy archy pro lidstvo v ohrožení, nebo jsou apokalyptickou vizí toho, jak budou naše města vypadat „dne poté?“.

Výstavy

• Stefan Häfner, Ota Prouza, Marcel Schmitz Rozcestníky

Audio

• Peter Köner, Deutsches Architekturmuseum, speaks about Stefan Häfner with the curator Ivana Brádková

Ota Prouza

11. 8. 1959

Ota Prouza (*1959), žije více jak 50 let v Domově pro osoby se zdravotním postižením v Brtníkách na hranici chráněné krajinné oblasti České Švýcarsko na severu Čech. Ačkoliv jej odjakživa obklopovalo prostředí vesnice, lesů a zeleně, celý život je fascinován ruchem velkoměsta, dopravními tepnami, železnicemi a vším, co je spojeno s infrastrukturou. Pravidelně si kupuje publikace, kalendáře a časopisy, kde jsou fotografie měst, mrakodrapů, tramvajových i vlakových tratí a dálničních uzlů. Občas sice zbloudí k přírodním tématům (v takovém případě kreslí především stáda srn a ptáky v košatých korunách stromů), jeho hlavní inspirací je jednoznačně civilizace. Její tepot zachycuje do kreseb, které vytváří tužkou, pastelkami, fixem i propiskou na papíry poslepované do pruhů často dlouhých i několik metrů. Jeho barevné spektrum se odvíjí podle autorovy momentální nálady, často ale vychází i z toho „co bylo po ruce“. Na jedné kresbě často pracuje i několik týdnů.

Dalším obsedantním tématem Oty Prouzy jsou sršni, kteří ho navštěvují ve snech. Strach z nich, ale zároveň fascinace jejich zvláštní krásou jsou natolik silné, že občas předčí ruch města a objevují se na obrazech ve velikosti kamiónů a natěsnaní v rojích v celé své děsivosti i hrozivé nádheře.

Ota Prouza je téměř neustále v pohybu, nemarní čas. Vedle svého zaměstnání v rámci ústavu má své každodenní několikakilometrové denní procházky po okolí. K večeru pak usedá ke své tvorbě a snad pod vlivem prožitku ze své výpravy se utíká do velkého cestování bez omezení času, možností a prostoru, do světových metropolí ne menších než Praha, New York, nebo Tokio. Jejich mrakodrapy, ale především do nekonečna ubíhající a křížící se komunikace s kamiony, vlaky, tramvajemi, hasičskými vozy i sanitkami zachycuje Ota Prouza z ptačí perspektivy a vytváří tak seriál obrazů svého nekonečného velkého „tripu“

Výstavy

• Stefan Häfner, Ota Prouza, Marcel Schmitz Rozcestníky

Marcel Schmitz

11. 6. 1966

Marcel Schmitz (*1966) se narodil v městě Bastogne na východě Belgie. Od roku 2007 působí v chráněné dílně pro umělce s mentálním hendikepem La „S“ Grand Atelier v nedalekém Vielsalmu. Skutečnost¸ že je poznamenaný Downovým syndromem, je jen jedním z jeho rysů jeho osobnosti. Schmitzova tvorba je tematicky úzce soustředěna na městskou architekturu. Ať už vytváří trojrozměrné objekty lepené z papíru nebo vrstvené kresby a grafiky, vždy se pohybuje na poli imaginárních urbánních krajin. Ve Schmitzovýh kresbách a malbách se města rozložená na jednotlivé plány a domy poskládané z desítek oken překrývají, vrší se v prostoru papíru jako ve vícekrát exponované fotografie. Svobodně v nich propojuje kresbu s malbou a grafikou, především linorytem monotypem. Marcel Schmitz zakresluje nárysy i půdorysy, někdy dokonce obojí zároveň, s oblibou používá ptačí, či spíše leteckou perspektivu, čímž modeluje velmi osobitou, halucinatorní dimenzi. Jeho městy bez lidí jen občas projíždí osamělý dopravní prostředek, který jako by měl odcizenému prostoru dodat lidské měřítko. Právě tyto konkrétní prvky propojují jeho díla s jejich reálným předobrazem, protože jinak mohou jeho výtvory působit jako rafinovaná abstraktní koláž. Marcel Schmitz svá města s oblibou převádí do trojrozměrných modelů, které halí do vyšívaných látek a tapetuje je potištěnými papíry. Ve svých modelech, kresbách i malbách transformuje pevně strukturovanou realitu do snové perspektivy, která dokáže esenci velkoměsta, jeho monumentalitu, odlidštěnost, ale i svébytnou poezii zároveň vystihnout s obdivuhodnou přesvědčivostí a intenzitou.

Výstavy

• Stefan Häfner, Ota Prouza, Marcel Schmitz Rozcestníky