Ivan Sobotka
Galerie Středočeského kraje
25. listopadu 2012 - 30. června 2013
kurátoři Jan Placák a David Bartoň
Výstavou Ivan Sobotka nepředkládáme retrospektivu, ale výběr z malířova díla. Věnovali jsme se obrazům bezmála monochromním, které mluví nejsilnější linkou výrazu tváře a očí. Jsou to práce, kterých si I. Sobotka na konci života patrně cenil nejvíce. Maximum výrazu, minimum barevnosti. Leckdo by je minul bez povšimnutí. Ivan Sobotka byl výrazný duchovní umělec, jemuž se nedostávalo publicity, protože o žádnou nestál. Maloval zcela svobodně, a živil se proto zásadně něčím jiným. Výstavy často odmítal, vernisáží se většinou neúčastnil. Úzkému okruhu lidí bylo jeho dílo představeno zásluhou Revolver Revue, Babylonu a Jana Placáka. Na konci života se obrazy Ivana Sobotky staly díky Milanu Knížákovi součástí stálé expozice Národní galerie ve Veletržním paláci. Sobotku pojilo mnohaleté přátelství i umělecká spřízněnost s Věrou Novákovou a Pavlem Brázdou. Inspiroval se především produkcí vydavatelské dílny Josefa Floriana a byl radikálním pokračovatelem portrétu románského stylu. Hledal také ve starém umění Koptů i u Picassa. Tradici renesanční a pozdější malby bezmála zavrhl a nacházel zálibu až v moderně. Podle vlastních slov „dělal v době informelu formel“, stále silněji se svými tématy, způsobem života i formou svých děl vzdaloval trendům pop-kultury i kulturnímu provozu. Dostal se tím ovšem na blízko živému umění i literatuře undergroundu podobně jako v téže době třeba Zbyněk Hejda, Zdeněk Vašíček nebo Svatopluk Karásek. Sobotkovo místo a radikální postoj jako by ve svém eseji Chudoba jako podmínka popisoval Jaroslav Durych: „Těžko lze oddisputovati thesi, že umění jest především pro ty, kteří jsou tak chudí, že si ho nemohou dopřát; a teprv v druhé řadě jest pro ty, kteří sice hmotně nejsou tak chudi, ale zato jsou zkroušeni jinými a tvrdými bolestmi tak, že jim jejich blahobyt, ať nepatrný či prostřední, není v ničem platen a jako by pro ně neexistoval. A to poslední jest jen sběratelství, sport, zábava a jiné, horší věci.“
David Bartoň
DAVID BARTOŇ (narozen 1975). Studoval filosofii, theologii a klasickou filologii v Praze a Heidelbergu. Pracoval jako kurátor „Jezuitské galerie“ v rámci GASK- Galerii Středočeského kraje v Kutné Hoře. Píše do Babylonu, Přítomnosti, psal do LN, HN, Typo, Souvislosti, pro BBC a ČRo. Zaměřuje se na umělce, kteří svým dílem zachycují vlastní svéráznou duchovní cestu.
JAN PLACÁK (narozen 30.10.1958 pět minut po sedmé hodině večerní). V roce 1965 se stal přeborníkem Prahy 6 ve sportovní gymnastice v disciplíně prostná. V roce 1972 vyhrál tenisový turnaj v Praze a dostal diplom od tenisty Kodeše. Od té doby se již nic významného v jeho životě nepřihodilo. Několik let již vystavuje po jeden den v roce na skupinové výstavě, kterou pořádá na své zahradě v Jizerských horách.