Art for Good nový život výstav Jan Autengruber Itálie

Jan Autengruber Itálie

Muzeum Antonína Sovy v Pacově
18. června - 11. září 2016
Koncept výstavy: Jan Jedlička, Vojtěch Lahoda

Autengruber byl malíř-cestovatel, který na prahu a v průběhu světové války realizoval svou „Grand tour“, onu nezbytnou „školící" a iniciační cestu do Itálie za zdroji evropské civilizace a malířské kultury, druh cesty, jež byla tak populární koncem 18. a po celé 19. století.

V Říme se malíř nechal v roce 1915 vyfotografovat ve svém bytě (ateliéru) a na balkoně s orientálním turbanem v exotickém plášti s cigaretou v ústech, jinde pak s šálkem typické arabské (nebo italské?) kávy. Stylizoval se tak do role poživačného a záhadného orientálního kuřáka „hašiše", kterého tak oslavoval již Baudelaire v Umělých rájích a s nímž orientální přestrojení mohlo být spojováno. Proč ovšem v Římě, v centru křesťanské kultury, se Autengruber představuje jako záhadný orientálec?

V předcházejícím roce podnikl svou dramatickou a bezesporu dobrodružnou cestu na jih Itálie, do Neapole, na Sicílii a do Taorminy, kde se arabský svět střetává s antikou, normanskými památkami a křesťanskou kulturou. Nejspíš právě tam mohl zažít pocit, který prožívali ti, pro něž se orientální pouť stala hledáním něčeho osobního, jako v případě Gustava Flauberta, který pátral v místech vzniku náboženství, duchovních vizí a klasického starověku po své „vlasti". Jednalo se o nalézání imaginárního orientalismu a antiky, které ani tak nespočívaly v přesných reáliích, ale ve „vizionářské alternativě", již mohl Autengruber (i Flaubert) nalézt na jihu a na východě, v případě našeho malíře na islámem a antikou prosycené Sicílii. Nebylo náhodné, že malířův zájem o antickou archeologii měl „přízvuk téměř vědecký". Sicílie pro něj znamenala „blízký Orient", podobně jako pro jiné Evropany španělská Andalusie. Byl to „evropský" Orient. Tam, jak uvedl Harry Levin, jsou vskutku božské barvy oproti šedým odstínům francouzské krajiny, tam jsou místa vzrušujících zážitků v kontrastu s každodenní nudou usedlého evropského života, tam je nekonečné tajemno na místě důvěrně známé skutečnosti. Jak taková „božská" barevnost, ale i skryté a nevyřčené drama slavných míst starověku (Paestum, Taormina, Pompeje) musela působit na středoevropského malíře!

Autengruber se ovšem neoddal pohádkovému snění o Orientu jako řada jeho vrstevníků vesměs expresionisticky orientovaných, jako například mnichovský malíř a pražský rodák Eugen von Kahler. Autengruber byl zemitější a konzervativnější: snění o Orientu se u něj neodehrávalo v orientálních námětech jeho obrazů, ale v rovině teatrálního převleku, gesta a hry „na" Orient v římském bytě. Do malby se tato představa promítla snad jen svěží barevností, prostorem sicilské krajiny a jižní stafáží palem. Možná že malíř shledal v krajině jižní Itálie a Sicílie představu Orientu jako „starého světa", do něhož se člověk, podle Edwarda Saida, vrací podobně jako do rajské zahrady nebo do ráje, aby zde vytvořil jeho novou verzi.
Vojtěch Lahoda

Plánek prohlídky

Fotografie

Jan Autengruber

25. 4. 1887 - 15. 6. 1920

Narodil se 25. dubna 1887 v Pacově. Absolvoval zde obecní školu, od dvanácti let pobýval v Českých Budějovicích a roku 1904 nastoupil na c.k. Uměleckoprůmyslovou školu v Praze do ateliéru prof. Emanuela Dítěte. Na delší dobu se vzdálil z Čech roku 1907, kdy začal studovat Akademii výtvarných umění v Mnichově. Tam se naučil skvěle malířskému řemeslu, jak o tom svědčí nejen jeho portréty, ale i kopie starých mistrů. V roce 1913 získal stipendium nadace dr. Aloise Klaara, které mu umožnilo vyjet do Itálie s podmínkou, že vytvoří a daruje pacovskému kostelu oltářní obraz, což se malíři nepodařilo uskutečnit.

Po pobytu v Itálii 1914-1915, z níž si přivezl sérii svěže malovaných krajin, se vrátil do Mnichova. Po necelém ročním pobytu na frontě přijel v roce 1917 do Jindřichova Hradce. Tehdy maloval jihočeskou krajinu v okolí Jindřichova Hradce a Pacova. Zemřel ve vinohradské nemocnici ve věku třiatřiceti let v roce 1920. Během pobytu v nemocnici kreslil tužkou či akvarelem motivy ze Starého zákona. Po jeho smrti postupně upadá jeho dílo v zapomnění. V roce 1935 měl posmrtnou retrospektivu v Praze, v roce 1940 byla zřízena Síň Jana Autengrubera v Městském muzeu v Pacově, kde je deponována větší část díla (dnes Městské muzeum Antonína Sovy na Zámku Pacov, kde je stálá Galerie Jana Autengrubera).

Během svého života Autengruber neměl v rodném Pacově výstavu. Až za protektorátu ji roku 1940 připravil Jaromír Pečírka, který byl iniciátorem i další výstavy v roce 1947. V Pacově a nedalekém Jindřichově Hradci se konaly výstavy Autengruberova díla v letech 1972, 1995, 1997 a 2003. Samostatné výstavy v Praze měl v letech 1984 ve Středočeské galerii a 2002 v Národní galerii v Praze, která také získala obraz Snímání z kříže a soubor kreseb. V letech 2009 a 2010 bylo Autengruberovo dílo vystaveno v Západočeské galerii v Plzni a v severočeské galerii výtvarného umění v Litoměřicích.
Vojtěch Lahoda