Vladimír Janoušek
★1922 Přední Ždírnice u Nové Paky ✚1986 Praha
1940
Ukončil trutnovské gymnasium.
1940-1941
Navštěvoval abiturientský kurz v Hořicích. Po jeho úředním zrušení byl zaměstnán u stavební firmy v Hostinném.
1941-1942
Studoval na Škole uměleckých řemesel v Brně. Byl přijat do ateliéru prof. Karla Dvořáka na pražské UPŠ.
1942-1945
Totálně nasazen. Pracoval v Německu v oblasti Saska.
1945
Neuspěl u přijímacích zkoušek na AVU v Praze.
1945-1949
Studoval na UPŠ v Praze (od roku 1946 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové (VŠUP) v ateliéru prof. Josef Wagnera. Jeho spolužáky byli Miloš Chlupáč, Věra Havlová, Eva Kmentová, Zdeněk Palcr, Alina Szapocznikovová, Olbram Zoubek.
1948
Oženil se se sochařkou Věrou Havlovou.
1948-1949
Spolu s manželkou strávil dva semestry na AVU v Sofii u prof. Ivana Funěva.
1950
Ukončil studia na VŠUP v Praze. Získal ateliér v Malátově ulici na Smíchově, kde pracoval do roku 1956.
1952
Byl přijat do II. krajského střediska SČSVU (Svaz československých výtvarných umělců), Umělecká beseda. Zde se setkal s Václavem Bartovským a dalšími umělci budoucí skupiny UB12.
1955-1961
Na základě soutěží získal a realizoval veřejné zakázky (reliéf pro Dům módy v Praze 1955-1956, reliéf Hudba pro vstupní prostor Československého pavilonu na Světové výstavě v Bruselu, 1958, pomník Karla Hynka Máchy pro Doksy, 1961).
1961-1970
Opustil tradiční sochařský materiál, začal pracovat s osinkocementem, polyvinilchloridem, používal technologii svařování, kovové pláty a tyčovinu. Vznikají první mobilní plastiky.
1962
V Nakladatelství československých výtvarných umělců vyšla jeho monografie od Jiřího Šetlíka.
1964
Postavil ateliér v Košířích, kde pracoval až do své smrti.
1967
Zemřela jeho matka. První samostatná výstava s názvem Kyvadla a jiné sochy v Nové síni v Praze. Účastnil se sochařského sympozia v Liberci. Na Světové výstavě v Montrealu byla v Československém pavilonu umístěna jeho plastika Matka s dítětem.
1968-1970
Realizace pro architekturu (rajský dvůr v rekonstruovaném Jiřském klášteře, plastiky s vodním prvkem pro Kajetánské terasy a další).
1970
Pro Československý pavilon na Světové výstavě v Ósace vytvořil monumentální sousoší Hrozba války.
S nástupem normalizace se skupina UB 12 začala rozpadat a roku 1970 byla oficiálně zakázána.
Zdroj: SLAVICKÁ Milena. UB 12 - Studie, rozhovory, dokumenty. Praha: Gallery ve spolupráci s Gema Art a o.s. OSVU, 2006, s. 306-311
