Stanislav Kolíbal
★1925 Orlová
1938
Po připojení Těšínska k Polsku se rodina odstěhovala do Ostravy. Studoval na Reálném gymnasiu v Ostravě-Přívoze.
1943
Jako host vystavoval na členské výstavě Moravskoslezského sdružení výtvarných umělců v ostravském Domě umění.
1944
Byl poslán na nucené práce do dolů v Ostravě. Úspěšně složil zkoušky na UPŠ v Praze. Škola však byla v tomto roce uzavřena. Ilustroval knihy Edgara Poea, Františka Halase a Borise Pilňaka. Poprvé se setkal s Václavem Boštíkem v nakladatelství Vyšehrad.
1945
Publikoval svůj článek Odpověď i manifest v periodiku Nástup jako obranu moderního umění proti ideologickým výtkám. Odjel studovat do Prahy do atelieru užité grafiky prof. Antonína Strnadela. Na VŠUP se setkal se studenty prof. Kaplického - Jiřím Johnem, Adrienou Šimotovou, Jiřím Mrázkem, Jiřím Šindlerem. Začal pracovat jako knižní grafik.
1948
Realizoval cyklus sedmi dřevorytů pro nakladatelství Václava Poura. V opuštěné vesnici v pohraničí natočil svůj první filmařský experiment. V řečišti Bečvy u Vsetína tvořil sochy z kamenů, které zásadním způsobem předznamenaly jeho pozdější sochařskou tvorbu.
1950
Ukončil studium na Vysoké Škole uměleckoprůmyslové. Pro nakladatelství Vyšehrad ilustroval Mickiewiczovy Balady a romance (nesměly být vydány). Začal studovat scénografii na DAMU u prof. Františka Tröstera.
1952
Byl přijat do SČSVU. Ve II. středisku na půdě Umělecké besedy se seznamuje s Václavem Bartovským a dalšími budoucími členy UB12. Pracoval na inscenacích pro divadla v Ostravě, Opavě a pro Národní divadlo v Praze.
1953
Získal ateliér v ulici Nad Královskou oborou 23 v blízkosti ateliérů Boštíka, Johna a Bartovského. Oženil se se sochařkou Vlastou Prachatickou. Ukončil studium scénografie. Zůstal na DAMU (až do roku 1959) jako externí učitel jevištní techniky. Začal se vážně a systematicky zabývat sochařstvím. Narodila se dcera Markéty.
1956
Narodil se syn Pavel.
1957
Zúčastnil se Výstavy pěti výtvarníků v Alšově síni Umělecké besedy (Burant, John, Kolíbal, Prachatická, Šimotová). Cesta do Řecka. V Národním muzeu v Athénách se setkal s archaickým řeckým uměním, zejména na něj zapůsobili sochy z Kykladských ostrovů. Ilustroval Strom pohádek (tato kniha byla důležitá pro vývoj české knižní ilustrace). Ilustroval knihy renesančího básníka Torquata Tassa a A. P. Čechova.
1958
Spoluorganizoval a zúčastnil se výstavy Umění mladých výtvarníků Československa v Domě umění v Brně. Spoluzaložil Blok tvůrčích skupin. Navštívil světovou výstavu v Bruselu. Objevil monografii Isama Noguchiho a knihu o Alexandru Calderovi, což jeho dosavadní pohled na sochařskou tvorbu.
1959
Cesta do Egypta, Sýrie a Libanonu.
1964
Realizoval plastiky pro výstavu Velká Morava na Pražském hradě. Navrhl řešení pro podpůrné zdi Nuselského mostu a reliéfní stěnu pro kancelář ČSA v Sofii. Cesta do Itálie. Navštívil Benátské bienále. V Miláně shlédl výstavu Lucia Fontány. Je zvolen do vedení sekce MSGR (malířů, sochařů, grafiků a restaurátorů) SČSVU (Svaz československých výtvarných umělců).
1965
Graficky upravoval měsíčník Výtvarné umění až do jeho zániku v roce 1970 (spolu s Jiřím Schmidtem). Podílel se na přípravě výstavy Paris-Prague a výstavu v Paříži instaloval. Jeho socha Stůl byla vybrána Guggenheimovým museem v New Yorku pro výstavu Sochařství dvaceti národů. Vytvořil první abstraktní plastiky.
1966
V Paříži instaloval výstavu českého kubismu v Musée national ďArt modeme. Přestěhoval se do ateliéru v Rooseveltově ulici v Praze 6. Realizoval střešní zahradu pro Československý pavilon na Světové výstavě v Montrealu.
1967
Instaloval výstavu Současného československého umění v Turíně a sám zde také vystavoval. Seznámil se Luciem Fontánou. První samostatná výstava soch v Nové síni v Praze. Za ilustrace ke knize Křišťálové sestry získal cenu v Bologni a výroční cenu nakladatelství Albatros v Praze.
1968
Podílel se na organizací výstavy Nová citlivost v Brně. Realizoval 18 m dlouhou zeď pro Československé velvyslanectví v Londýně. Studijní pobyt ve Vence (jižní Francie) v ateliéru Karolyho nadace. Účastnil se sympozia na Korčule (Vela Luka), kde se spřátelil s Achillem Perillim.
1969
Pracoval na plastice pro Československý pavilon v Ósace s názvem Pocta Japonsku. Získal půlroční stipendium Fordovy nadace, ale soudruzi mu nedovolili vycestovat.
1970
Samostatná výstava ve Špálově galerii v Praze. Účastnil se výstavy Between Man and Matter v Tokyu (výběr japonského kritika Yusuke Nakahary).
S nástupem normalizace se skupina UB 12 začala rozpadat, roku 1970 byla oficiálně zakázána.
Zdroj: SLAVICKÁ Milena. UB 12 - Studie, rozhovory, dokumenty. Praha: Gallery ve spolupráci s Gema Art a o.s. OSVU, 2006, s. 306-311
