Jan Křížek
1919 Narodil se 31. července v Dobroměřicích u Loun.
1938 Začíná studovat na Akademii výtvarných umění v sochařském ateliéru Bohumila Kafky.
1939-1945 Po uzavření vysokých škol pracuje u kamenosochaře Otakara Velínského, kreslí a vzdělává se v knihovnách, především v knihovně Uměleckoprůmyslového musea. Skoro denně se schází s Václavem Boštíkem a společně řeší umělecké otázky.
1946 Koncem dubna se účastní zájezdu do Paříže, který pro studenty AVU uspořádal V. V. Štech. Dokončuje studia na AVU, v ateliéru Karla Pokorného. Na podzim 1946 odjíždí na tři měsíce do Paříže.
1947 Žení se s Jiřinou Batíkovou a koncem října s ní odjížní do Paříže. V ateliéru Honoria Condoye vytváří kamenné sochy menšího formátu. V listopadu je kritik Michel Tapié zařazuje do výstavy, která zahajuje činnost Foyer de l’art brut Jeana Dubuffeta.
1948 13. února je ve Foyer de l’art brut pod názvem Jan Krizek sculpteur zahájena Křížkova samostatná výstava. Koncem září odjíždí na Azurové pobřeží v naději, že si tam bude moci přivydělat tvorbou keramiky. Díky Picassově intervenci jej nechává ve své dílně ve Vallauris pracovat Robert Picault. Křížek tam vytváří soubor keramických nádob i volných děl.
1949 V únoru jsou Křížkovi z administrativních důvodů nuceni Vallauris opustit. Vracejí se do Paříže, usazují se v 16. pařížském obvodě, kde bydlí v 7. patře, v malém pokojíku pro služky. Křížek intenzivně kreslí a modeluje. Práci přerušuje pouze v neděli, kdy chodí s manželkou do Louvru.
1953 Když má dostatek děl na ukázku, kontaktuje kritika Charlese Estienna. Ten jej začleňuje do okruhu umělců, které podporuje a propaguje. V říjnu se účastní druhého ročníku Říjnového salonu v galerii Craven.
1954 V litografické dílně Jeana Ponse tiskne cyklus černobílých litografií.
1955 Účastní se několika významných projektů v Paříži, kde jsou jeho práce vystaveny spolu s díly autorů jako Alberto Giacometti, Simon Hantaï, Wifredo Lam, René Magritte, Wolfgang Paalen, Francis Picabia, Man Ray, Yves Tanguy a Toyen. Léto tráví v domě Charlese Estienna v Gordes, kde vytváří kolem šestnácti velkých kamenných soch.
1956 Na jaře se koná samostatná výstava Křížkova díla v galerii A l’Etoile scellée. Předmluvu do katalogu napsal Charles Estienne. Stýká se s André Bretonem a dochází na schůzky surrealistické skupiny. V létě pobývá v Bretani, kde vytváří velké dřevěné a kamenné sochy.
1958 Účastní se několika kolektivních výstav; spolu s ním jsou na nich zastoupeni například Constantin Brancusi, Alexander Calder, Marcel Duchamp, Jean Dubuffet, Joan Miró, Pablo Picasso, Alberto Giacometti, Georges Braque, Max Ernst. V červnu se koná jeho třetí samostatná výstava v Paříži, v galerii Craven. V létě vystavuje své koláže spolu s Hansem Hartungem, Jeanem Dubuffetem, Joanem Miróem, Pablem Picassem, Paulem Kleem, Kurtem Schwittersem.
1959 V únoru si v korespondenci s André Bretonem vyměňují názory na automatickou tvorbu. V květnu je v galerii Craven zahájena další Křížkova samostatná výstava.
1962 Přestává tvořit a usazuje se s manželkou na francouzském venkově. Vlastnoručně staví malý dřevěný domek, živí se včelařením, chovem králíků a pěstováním zeleniny.
1979 Dokončuje svou poslední sochu; před deseti lety ji slíbil manželce k padesátinám.
1984 Jeho díla jsou vybrána na výstavu věnovanou aktivitám Charlese Estienna. Velkolepý výstavní projekt se koná zároveň v Musée des Beaux-Arts v Brestu a v Centre national des arts plastiques v Paříži. Na první výstavě je Křížek zastoupen devíti soškami a souborem dvanácti tušových kreseb, na druhé dřevěnou sochou a kresbou z majektu Anne -Yvonne Jaouenové. Jiřina pobírá od začátku roku důchod, finančně již tedy Křížkovi nezávisejí pouze na příjmech z prodeje vlastních výrobků (medu apod.)
1985 9. února umírá na infarkt v nemocnici v Tulle.
