Daisy Mrázková
★1923 Praha ✚2016 Praha
1938-1942
Studovala na Učitelském ústavu v Praze.
1942
Složila zkoušky na UPŠ v Praze, při přijímacích zkouškách se seznámila s Jiřím Mrázkem. Několik měsíců studovala na Státní grafické škole v Praze. Navštěvovala kurzy večerního kreslení Emanuela Frinty
1943-1944
Studovala v atelieru prof. Antonína Strnadela. Seznámila se s Jiřím Šindlerem a s Václavem Boštíkem. S pomocí přátel vytiskla manuskript Canticum trium puerorum.
1944
Provdala se za Jiřího Mrázka. Strávila rok na Českomoravské vysočině v obci Březiny.
40. a 50. léta
Manželé Mrázkovi se přestěhovali do bytu v Sekaninově ulici v Nuslích. Daisy Mrázková se věnovala především svým třem dětem, narozeným v rozmezí let 1945-1949. Ve studiu na VŠUP nemohla pokračovat. Seznámila se s Václavem Bartovským. Ve druhé polovině čtyřicátých let se věnovala dřevorytu. V padesátých letech především portrétu.
1953
Zúčastnila se v Boštíkově ateliéru první konfrontace tvorby umělců Václava Boštíka. Jiřího Johna. Adrieny Šimotové, Stanislav a Kolíbala, Vlasty Prachatické, Jiřího Mrázka. Výstava se stala jedním z impulzů pro vznik skupiny UB 12.
1957
Na večeru poesie (Josef Červinka přednášel Morgensternovy básně v Hiršalově překladu) v Umělecké besedě poprvé představila své práce.
1961
První samostatná výstava s názvem Portréty (spolu s Vlastou Prachatickou) v Síni Lidové demokracie.
60. léta
Malovala krajiny s fragmenty figur a tváří a postupně dospěla k abstraktní tvorbě. Kromě své malířské tvorby se věnovala psaní a ilustrování knížek pro děti předškolního věku. V oblasti dětské knihy získala v průběhu šedesátých let postavení významné spisovatelky a ilustrátorky.
1964
Cesta do Anglie.
1969
Samostatná výstav a v Galerii Václava Špály. Vystavuje abstraktní obrazy.
1970
S nástupem normalizace se skupina UB 12 začala rozpadat a roku 1970 byla oficiálně zakázána.
Zdroj: SLAVICKÁ Milena. UB 12 - Studie, rozhovory, dokumenty. Praha: Gallery ve spolupráci s Gema Art a o.s. OSVU, 2006, s. 306-311
Daisy Mrázková byla malířka, kreslířka a spisovatelka Daisy Mrázková je jednou z největších autorek české literatury pro děti dvacátého století. Zároveň je tvůrkyní obrazů a jedinečných cyklů kreseb, které jsou svou definitivností a formáty v podstatě paralelou k její malířské tvorbě. Za války studovala dva roky na Uměleckoprůmyslové škole, zároveň se už se svým mužem Jiřím stýkala s okruhem umělců, kteří pak v padesátých letech vytvořili skupinu UB 12, soustředěnou kolem malíře Václava Bartovského (Václav Boštík, Adriena Šimotová, Jiří John, Daisy a Jiří Mrázkovi, Věra a Vladimír Janouškovi, Vlasta Prachatická a Stanislav Kolíbal ad.). S Václavem Boštíkem a Janem Křížkem ještě za války vytvořili tvůrčí společenství, v němž se zabývali hledáním archaického stylu. Z této přátelské duchovní atmosféry vznikla také její první knížka, cyklus linorytů Cantícum trium puerorum (1949). Malba, a o něco později, kresba tvoří základní kameny tvorby Daisy Mrázkové. Nejprve to byly portréty jejího nejbližšího rodinného prostředí a přátel vycházející z pochopení Bartovského cesty ke způsobu oprošťování obrazového tématu: postavy, portrétu a barvy, podobně jako tomu bylo v tvorbě Olgy Karlíkové. U obou je také zajímavá jejich další cesta směřující k abstrakci, v případě Daisy Mrázkové k duchovnímu pojetí barvy, podobně jako u Václava Boštíka, u Olgy Karlíkové k informelním strukturám a posléze k šifrám zaznamenávajícími pohyb a zvuky živé přírody. Malbě se Daisy Mrázková věnuje až do konce života, její obrazy tvoří abstraktní reminiscence krajin, moře a nebes, vlastně ploch, vůči sobě vymezených linií, spontánní a pohyblivou čárou nebo světlem v jeho duchovním obsahu.
Od konce padesátých let začíná malířka ilustrovat dětské knihy, nejprve doprovází příběhy jiných, jako byly irské legendy nebo ruské pohádky, v roce 1965 vzniká její první kniha autorská. Neplač, muchomůrko. Od tohoto okamžiku knihy píše, ilustruje a povětšinou i graficky upravuje. Když v roce 1975 psala knížku Neposedná Barborka, založila její příběh na Barborčině chápání světa v barvě. Svět může být pro člověka žlutý, červený nebo modrý, přičemž vstupem žluté do modré se svět zazelená. Jde o to otevřít brány barev: „Odmykání bran považuji za důležité, pravila Barborka." O tři roky později Daisy Mrázková psala a ilustrovala knížku Kluk s míčem (1978), která jí otevřela cestu k volné a nepopisné, neilustrativní kresbě: „...obtahovala jsem mimovolně hranice barevných skvrn připravených pro ilustrování. Kreslila jsem pak hranice i na čistém papíře: začátek abstraktních černých kreseb," říká. Emotivním podložím příběhů jejích textů se stává barva a čára jako ozvěny obrazů a kreseb. Kresba se v nich pak objevuje v mnoha podobách - jako černá kresba tuší a perem, barevná štětcem, pastelkami a později japonskými rozmývacími pastelkami, které do ilustrací vtahují vodu jako živel, v němž barva ožívá. Příběh není jen vyprávěním, ale současně i hledáním jeho řešení barvou, čárou, vymezující linií a strukturou. Obsahy příběhů jsou prosté, společenství lidí se v nich prolíná se zvířecím a na stejné úrovni komunikují. Vše je pak vloženo do prostoru přírody nebo prostoru domova. Ilustrace propojují příběh s barvou a kresbou a jejich strukturováním. Obsahy a tvůrčí problémy se v nich vzájemně prostupují.
Jan Rous
