Václav Bláha ... zpět a tam
Galerie 1. patro
11. prosince 2013 - 18. ledna 2014
kurátor Zdeněk Freisleben
Sedmdesátá a osmdesátá léta 20. století znamenala pro české výtvarné umění přínos především v nastupující generaci umělců. Atˇ již se jednalo o jednotlivé autory či tehdy vznikající umělecké skupiny jako byli například Tvrdohlaví či skupina 12/15.
Právě jedním z nejvýraznějších autorů zmiňovaného a již bývalého Volného seskupení 12/15 pozdě, ale přece je Václav Bláha. Patří do generace autorů, která vstupovala na uměleckou scénu v době jež byla společensky a politicky pro uměleckou tvorbu velmi problematická. Možná právě v tomto prostoru nesvobody lze hledat i autorovo hledání vnitřní existencionální podoby člověka. Jeho tehdejší obrazy nakloněných figur balancující před ztrátou stability jsou tak zároveň i symbolem vnitřních pochybností jedince.
Soustředění na lidský osud, proměnlivou krajinu prožitků, emocí, pochybností, ale i sdílených radostí, lze hledat v dalším směřování jeho umělecké tvorby. Přitom se, ale ve své práci neuzavírá do komorní podoby výtvarného díla, ale právě naopak. Řada jeho realizací má přesahy nejen v monumentálním formátu, ale i v prostorovém řešení. Jeho instalace v německém Eschlkamu je prolnutím, kdy se obraz pohybuje mezí zemí a nebem. Objekt z roku 2001 Potůček mého mládí je nejen konzervovaným záznamem předmětů, ale i zachyceného času. Vytváří řadu obrazů a instalací, které jsou otevřenou výpovědí o osobních a fyzických prožitcích. Přitom jsou zároveň i symbolem všeobecné reality člověka.
Důležitou část v další práci Václava Bláhy tvoří cyklus Vzkazy, ve kterých používá často i krátký text. Autor se soustřeďuje na osobitou komunikaci se svým okolím. Vysílá tak signály o svých intimních pocitech, které mají zároveň vnější univerzální přesah. Později vznikají i jeho Příběhy, které jsou odrazem prožitků a vztahů. Často se jeho malba stává pouhou makrostrukturou – barevnou expresí plochy a prostoru.
Na výstavě se můžeme sekat s rozdílnými formami jeho obrazů, které přecházejí od pouhých gest rukou jako je tomu v obrazech Úsvit a Ach lásko.. k figurálním obrazům Fragmenty mého vesmíru či Fragmenty mého města, které mají své mnohovrstevné děje, až k strukturálním obrazům jako je tomu v případě Figurálních krajin. V této zdánlivé rozostřenosti se ukazují další možnosti směřování Bláhovy práce, která představuje stále nové a objevné formy. Je zřejmé, že i v tomto kontextu zůstává jeho osobité vnímání prožitků lidského života základním příběhem, který má stále co říci.
Zdeněk Freisleben
Během prohlídky výstavy si můžete poslechnout komentáře Václava Bláhy.
Foto obrazů © Magdaléna Bláhová