Art for Good nový život výstav Jiří Šalamoun „... a ještě tohle"

Jiří Šalamoun „... a ještě tohle"

Jiří Šalamoun je zřejmě nejvýznamnějším českým ilustrátorem druhé poloviny dvacátého století. Jeho vynikající výtvarné interpretace se – mezi mnoha jinými – dočkaly Dickensova Kronika Pickwickova klubu, Sterneův Tristram Shandy nebo Saroyanův Tracyho tygr. Jakkoli dětští čtenáři milují především příběhy Maxipsa Fíka, rozhodně nelze zapomínat ani na Tolkienova Hobita či Cooperova Posledního Mohykána. A vždy je tady také Hofmanův Pan Tau.

Tím, co je Šalamounovi vlastní bez ohledu na žánr, v němž se pohybuje, je – hravost, humor, také ale grotesknost a expresivita projevu, které spíše prohlubuje, než zastírá jemně akcentovaná něha. Kombinace těchto prvků mu umožnila dosáhnout maximální výřečnosti, nikoli na úkor ilustrovaného, ale v souzvuku s ním.

Výstava připravená ve spolupráci s Muzeem umění Olomouc k autorovu významnému životnímu jubileu, představuje nejen Šalamounovu tvorbu ilustrátorskou, ale také tu filmovou a divadelní, které bezesporu náleží stejná pozornost. A ačkoli jmenována naposled, opomenuta rozhodně není ani volná grafická tvorba Jiřího Šalamouna.

Plánek prohlídky

Jiří Šalamoun

17. 4. 1935

grafik, ilustrátor, výtvarník animovaných filmů, tvůrce filmových, divadelních a výstavních plakátů, autor básnických textů. Studoval na Akademii výtvarného umění v Praze (1952–1956), Hochschule für Graphik und Buchkunst v Lipsku (1956–1959). Studia dovršil na pražské Akademii (1961).

V šedesátých letech se vedle ilustrací věnoval i grafickým úpravám pro nakladatelství Mladá fronta a Československý spisovatel, téměř dvě desetiletí upravoval se svou ženou Evou Natus časopis Film a doba. Od poloviny sedmdesátých let spolupracoval s kresleným filmem. V té době se také začala rozvíjet Šalamounova grafická tvorba, stěžejní však zůstává jeho tvorba ilustrační, reprezentovaná více než stovkou ilustrovaných knižních titulů. Bytostný vztah k textu, s nímž autor pracuje, jejž promýšlí a s nímž ve své podstatě vede jakýsi rozhovor, se promítá i do jeho grafické tvorby. Tvorbě filmové dominuje seriál o Maxipsu Fíkovi, který má i svou knižní podobu.

Tvorba Jiřího Šalamouna je nesena specifickým humorem, laděným převážně do sarkastické, ironické a groteskní polohy, blízké hořkému humoru o něco starších vrstevníků skupiny Šmidrů (K. Nepraš, J. Koblasa, B. Dlouhý, J. Vožniak, hudební skladatel R. Komorous a teoretik J. Kříž). Jejich groteskní humor, představující odstup od neveselého českého dějinného oblouku 20. století, vytváří i kontext Šalamounovy tvorby. Vedle specifického groteskního vnímání světa je Šalamounova tvorba založena v potřebě budovat příběh, rozvíjet, odkrývat a charakterizovat jeho vrstvy a skládat je pak do vlastní interpretace či hořkého komentáře. V tomto duchu je nesena nejen jeho tvorba ilustrační, ale i grafická, filmová a básnická.