Na jaře roku 1984 jsme s panem farářem Kunešem (působícím ve farnosti Odolena Voda do konce roku 2000) vyhledávali v místním Dietzenhoferově kostele svátého Klimenta místo pro nový betlém. V krásném barokovém prostoru se zdály být všechny stěny zaplněny, ale kulatý půdorys hlavní lodi nabízel místo uprostřed. V křížení uliček, mezi čtyřmi bloky kostelních lavic by mohl stát betlém musel by být obchozí, viditelný ze všech stran. Takové zadání bylo zajímavé - vzpomínal jsem na blízkovýchodní Zikkuraty, v Jemenu stojí věžovitá města, ze skal a hlíny tam vznikly podivuhodné monumenty.
Ale pro kostel v Odoleně Vodě bylo potřeba udělat betlém, a to není jen architektura. Musí mít hvězdu a chlév, podle tradice volka a osla, chudosvatou rodinu, pastýře, anděly, daráky i tříkrálový průvod. Práce trvala asi tři roky a rád na ni vzpomínám. S pomocí truhláře pana Vrby z Neratovic jsme udělali kostru stavby (musela být skládací, aby se díly vešly do postranních oltářů) a náš pokoj na Spořilově se proměnil ve staveniště. Dospívající dcery měly zábavu, míň už manželka, které všudypřítomnost polystyrénových vloček šla občas na nervy. Stavba je asi 250 cm vysoká, přes pěnový polystyren nakonec disperzním lepidlem polepená plátnem a pestruktovou tapetou, navrch pomalovaná kvalitními akrylovými barvami, které tenkrát P. Pavel Kuneš přivezl od kamaráda ze Švédská.
Panáčky (asi 85 ks, výška asi 15 cm) jsem vyřezával z lípy pilkou, nožíkem a půlkulatým dlátem, povrch zaobloval šmirglpapírem. Barvil jsem nastrouhanými voskovými pastely, rozpuštěnými v benzinu, nakonec panáky ještě navoskoval. Vyřezával jsem tenkrát všude, také občas v zaměstnání pod stolem, a za „dlouhých zimních večerů", které socialismus přinášel. Realizace se různě potýkala s původní ideou, ale občas se zdálo, že krystalizuje do zajímavých souvislostí.
Začíná se u země, ovce pijí z napajedla a pastýři jsou vyzváni na cestu. Průvod se vine spirálou okolo hory. vysoko nad napajedlem svítí mnohoslibné pokušení - červený koberec vede do zářícího nitra hory - filosof přemýšlí co dál. Dál vede jen úzká a nebezpečná stezička, končící v mlčení, okolo zázraku stvoření - zrození Syna člověka. Každé dítě je Boží dar, ale zde, podle křesťanské víry, vtělil se Bůh do lidského těla.
Václav Sokol