20.5.2015 jsem v lese nad slavným hotelem Panhans v rakouském Semmeringu, na cestě, po níž chodíval Artur Schnitzler blahé paměti, objevil vydařený exemplář jednoho ze svých tvůrčích ideálů - obsypané louže.
Před půlstoletím jsem na pražské Kampě přišel na to, jak výtvarně zacházet s loužemi. Počkat, až naprší a uschne. Po dešti zůstanou louže. Umělec obsype obvody louží rozdrcenou křídou v první barvě duhového spektra, později obsype obvody zčásti vyschlých louží druhou barvou atd., až dojde na poslední duhovou barvu, kterou obsype obvody téměř vyschlých louží. Vznikne duhové zátiší.
Sed hic et nunc. Že by porušený copyright? Opovážlivý plagiát? Vynořila se věčná, vlastně detektivní otázka. Whodunnit? Kdo to udělal? Pátravě jsem se rozhlédl. Všude kolem Vergissmeinnicht, česky pomněnky. Mistrovsky vyvedené v bleděmodré, jediném odstínu, o němž lze říci, že není ani zbla agresivní.. Slabikářově mě napadá: pomněnky, domněnky. Domněnky týkající se obsypání kontur vysychajících louží. Přece se neobkreslily samy. Kdo to byl? Ta nejhezčí domněnka zní: byl to pyl.
Eugen Brikcius
20 May 2015 in the forest above the famous hotel Panhans in Semmering, Austria, on the same path trod by the dearly departed Artur Schnitzler, I discovered a well done specimen of one of my creative ideals — besprinkled puddles.
Half a century ago on Prague’s Kampa Island, I learned how to treat puddles artistically: wait until it stops raining and dries up. After the rain, puddles remain. The artist sprinkles the perimeter of the puddles with crushed chalk the first color of the rainbow spectrum, later he sprinkles the perimeter of the partially dried up puddles with the next color, and so on until he comes to the last color of the rainbow, which with he sprinkles the perimeter of the almost completely dried up puddle. A rainbow-colored background emerges.
Sed hic et nunc. Has the copyright been violated? An impudent plagiarism? The eternal question of the detective emerges: Whodunnit? I look around inquisitively. All around Vergissmeinnicht, forget-me-nots. Masterfully created in a single shade of light blue, not in the least aggressive. It occurs to me: forget-me-nots, hypotheses. Hypotheses concerning the besprinkled contours of the dried up puddles. They did not create themselves, after all. Who was it? The nicest hypotheses reads: pollen.
Eugen Brikcius