Scroll down for English version
vystavovala tvůrčí skupina UB 12 v suterénu domu U Topičů v Praze, původně soukromé galerii Františka Topiče, která byla roku 1949 znárodněna a v letech 1950 – 1991 vedená jako Galerie Československý spisovatel. Byla to první skupinová výstava UB 12. Václav Boštík a Jiří Mrázek se účasti zřekli, nejspíš z ohleduplnosti, protože se jejich díla mohla zdát cenzorům příliš abstraktní. Stejně výstavu provázely komplikace a byla na několik dní zavřená. Některá díla se totiž soudruhům zdála příliš abstraktní, nebo jinak nevhodná a musela z výstavy zmizet. Týkalo se to např. plastik Věry Janouškové, nebo obrazu Krajina Jiřího Johna, která se, jak vzpomíná Stanislav Kolíbal, zdála soudruhům příliš temná - jako hrob.
Vystavovali:
Václav Bartovský
František Burant
Vladimír Janoušek
Věra Janoušková
Jiří John
Stanislav Kolíbal
Alena Kučerová
Daisy Mrázková
Vlasta Prachatická
Oldřich Smutný
Adriena Šimotová
Alois Vitík
Společné prohlášení skupiny UB 12
Naše skupina se formovala v letech, kdy byla ve výtvarném umění porušována rovnováha mezi rozumem a citem, kdy se zdálo, že není třeba poetického myšlení a vidění; kdy bylo proto obtížné dát svým zážitkům umělecký výraz a zachovat si nedeformovanou tvář. Většina z nás se setkala v Umělecké besedě. Pomalu a váhavě jsme se sbližovali, skeptičtí k vytyčování nových uměleckých programů a tvoření skupin. Spojovalo nás přátelství i pokrokové tradice Umělecké besedy. Ne náhodou nás přitahovala síla lidské prostoty Václava Bartovského i jeho umělecká odpovědnost. Připravil v únoru 1958 v Alšově síni výstavu několika z nás. Tato výstava i další veřejná vystoupení jednotlivců potvrdily příbuznost našich uměleckých snah.
Naše seskupení nabylo ucelené podoby (vzhledem k celému výtvarnému snažení u nás) v dalších letech, kdy se rozšířilo o členy, kteří předtím v Umělecké besedě nebyli, ale měli blízko k okruhu malíře Bartovského. Tak vznikla naše skupina. Zpočátku mimovolně a bez programových prohlášení. Ale jasně charakterizována odporem k bezobsažné deskriptivnosti a vnějším efektům. Určená představou jasné a konstruktivní básnivosti a snahou po nalezení forem, které sdělí obsah uměleckého díla co nejpřesvědčivěji.
Ani v životě, ani v umění nelze být sám. Lidé i názory se o sebe opírají, k láskám i nenávistem se hledají spojenci. Mnohé z nás spojuje, mnohé nás může zítra rozdělovat. Všude je ukryto jablko sváru. Jedno je však neměnné a zůstane nám společné: nevidíme svět bez poezie a jsme o její nutnosti přesvědčení. A proto vyslovujeme naději, že jako tvorba básníků bude i naše činnost považována za práci užitečnou pro společnost.
(In: Katalog k výstavě s textem Jiřího Šetlíka a fotografiemi Františka Ježerského v grafické úpravě Stanislava Kolíbala. Svaz československých výtvarných umělců, Praha 1962.)
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
2 March – 8 April 1962 the UB 12 Artistic Group exhibited in the U Topičů building in Prague, originally the private gallery of František Topič, which was nationalized in 1949 and from 1950 to 1991 operated as the Československý Spisovatel Gallery.
Exhibitors:
Václav Bartovský
František Burant
Vladimír Janoušek
Věra Janoušková
Jiří John
Stanislav Kolíbal
Alena Kučerová
Daisy Mrázková
Vlasta Prachatická
Oldřich Smutný
Adriena Šimotová
Alois Vitík
Joint proclamation by the group UB 12
Our group was formed in the years when the balance between reason and emotion was disturbed in the visual arts, when there seemed to be no need for poetic thought and vision; when it was therefore difficult to give artistic expression to one’s experiences and save face. Most of us met at Umělecká Beseda. Slowly and with much hesitation we became close, skeptical of creating new artistic programs and forming groups. We were united by friendship and the progressive traditions of Umělecká Beseda. It is no coincidence that we were attracted to the power of human simplicity by Václav Bartovský and his artistic responsibility. In February 1958, he prepared an exhibition of several of us in Aleš Hall. This exhibition, along with other individual public productions, confirmed the affinity of our artistic efforts.
Our group assumed a coherent form (due to the entire artistic effort of all of us) over the following years, when it expanded to include members who had not been in Umělecká Beseda before, but were close to the circle of the painter Bartovský. This is how our group came to be—at first involuntarily and without programmatic statements. But clearly characterized by a resistance to meaningless descriptiveness and external effects. Determined by the concept of clear and constructive poetry and an effort to discover forms that communicated the content of the work of art as convincingly as possible.
Neither in art nor in life can one be alone. People and opinions support each other; allies seek each other out for love and for enmity. It unites many of us, and can divide many of us tomorrow. An apple of contention is hidden everywhere. One thing, however, remains unchanging and common to us all: we do not see a world without poetry and we are convinced of its necessity. That is why we express the hope that, as the work of poets, our activity will also be considered a work useful for society.
(In: Catalogue of the Exhibition with text by Jiří Šetlík, photographs by František Ježerský arranged by Stanislav Kolíbal. Union of Czechoslovak Graphic Artists, Prague 1962)